Fejeton: Jak jsem se vypořádal s koronavirem.
Jelikož jsem již ve věku, kdy pobírám státní rentu, tak jsem uposlechl rad moudřejších a omezil jsem styk.
Ano, trávím tyto nebezpečné dny v penzionu.
Nějaký čas posedím v restauraci. To při snídani, obědu i večeři. Občas si dám i kávu se zákuskem, ale taky i pivo. Néé, neprosedím tam většinu dne. I ve městě má kultura své místo. Ale i pohyb je potřeba a tak někdy vyrazím na hory, nebo na jiný výlet s výšlapem. Taky na návštěvu místního aquaparku jsem si udělal čas. Je pravda, že přeci jen nějaký styk je. Potkám kuchařku, servírku, pokojskou i místní manažerku. Ale to je bezrizikový styk. Ptáte se, kde jsem nalezl onen vskutku pohádkový penzion?
Je to náš byt 3+1 v paneláku.
Teď již víte že v kuchyni, která je zároveň i jídelna, posnídám jako v honosné restauraci. Potom zaběhnu do obýváku, kde nejraději sleduji předpověď počasí. Ano, to je to moje město. Podle počasí vyrazím na hory. Teda vyběhnu si na balkon a jelikož bydlíme těsně pod střechou, tak mám výhled do širého okolí. Když je příznivé počasí, tak zvolím jiný výlet s výšlapem. Takovou tůru, kdy vezmu kbelík a jdu vynést odpadky. Tady vidíte, že skoro celý den je vyplněn nějakou činností. Ještě že mám v tyto namáhavé dny neomezený vstup do místního bazénu, kde zrelaxuji své tělo.
O posilovně a dalším zařízení se zde již nebudu zmiňovat. Takže neustálým sportovním pohybem utužuji své zdraví a omezeným stykem vzdoruji zákeřné pandemii.
PŽ